Bukač velký (Botaurus stellaris)

Mladý bukač na hnízdě
na cestě za potravou
na cestě za potravou

Bukač velký

Na lovu
Na lovu

Bukač velký žije velice skrytým způsobem života. Je to tajemný a mýty opředený samotář. Je jen málo vyvolených, kteří měli ono štěstí, a podařilo se jim nahlédnout také do jeho rodinného života.

Mladý bukač na hnízdě
Mladý bukač na hnízdě
Hnízdo s mláďaty a vejcem.
Hnízdo s mláďaty a vejcem.

Bukači velcí jsou známi tím, že v době toku mohou mít i několik samiček. Je dosti běžné, že tyto samičky pak staví svá hnízda nedaleko od sebe a samy se starají o snůšku, vysedění vajec i o mláďata. A proč? Samce jak si, rodinný život vůbec neláká. Bukač svým dlouhým krkem a špičatým zobákem připomíná malou volavku. Velikostí je větší než bažant. Jeho zbarvení mu umožňuje dokonale splynout s okolím. Zvláště, pokud zůstane strnule nehybný. Což je jeho specialita. V takovém případě jej lze jen těžko objevit. Obtížné je to i pro znalce, který může procházet i velmi blízko takto „ zcepeněného“ bukače, aniž by jej objevil. Bukači stojí zcela jistě za vznikem pověr a mýtů o strašidlech. Důvodem je jejich hlasový projev. Ozývají se v pozdním podvečeru a v noci velmi temným a dunivým hlasem připomínajícím vzdáleně „ wumbu“ při čemž druhá slabika ještě klesá do hloubky. Tento hlas se nese nad vodou i kilometry daleko. I znalci na hlasové projevy bukačů připouštějí, že v těchto okamžicích pociťují lehké mrazení v zádech vyvolávající další emoce. Není proto nic divného, že v dávných dobách lidé mohli tyto zvuky přisuzovat hejkalům a jiným podobným „mátohám“. Bukači nejsou žádní pěvci přeborníci a tak je lze slyšet třeba i jen třikrát nebo čtyřikrát za noc. Faktem je, že ten, kdo jednou slyšel hlas bukače velkého, jej již nikdy nezapomene.  Radek Tomášek

ve střehu
ve střehu

Zimující bukači velcí
Ve střední Evropě patří mezi převážně tažné ptáky. Typický je pak rozlet mladých ptáků po vyhnízdění, díky němuž se bukači dostávají i mimo pravidelný areál rozšíření. Jen určitý zlomek středoevropské populace bukačů se však pokouší o přezimování. 
Zaznamenané údaje a pozorování bukačů velkých během zimního období u nás jsou většinou nahodilá pozorování nebo potvrzení údajů jiných subjektů, které tyto ptáky v zimních měsících taktéž náhodně sledovaly. Bukači se v tomto období soustřeďují zejména kolem tekoucích nezamrzajících vod (potoky, říčky, řeky nebo různé kanály), kde hledají potravu (především drobné ryby, v předjarním období rovněž žáby, které dokážou „vycítit“ a doslova vykutat i ze zmrzlé země). Způsob vyhledávání a vlastní získávání potravy jsou záležitosti dosti specifické (bukači se nedokážou potápět, jsou odkázáni vyhledávat a lovit potravu pouze v mělkých vodách nebo přímo na souši). V obdobích, kdy dochází ke kritickým a déle trvajícím zámrzům, často velmi strádají a v nejednom případě mohou uhynout z nedostatku potravy. Letošní zimní měsíce (zejména leden a začátek února) toho byly jasným důkazem.

bukač velký
bukač velký

Zimujícími jedinci ale nemusí být bukači našich hnízdních populací, naopak je dosti pravděpodobné, že v zimních měsících jde o výskyt tahových jedinců z populací jiných (Německo, Nizozemí ). Přesný doklad o původu těchto ptáků však většinou chybí, protože identifikace ptáků (pohlaví, stáří apod.) je velmi složitá a takřka nemožná. Pozorovat zimující jedince těchto ptáků je rovněž velmi komplikované a poměrně vzácné – bukači se často v porostech kolem vod jen přikrčí a nehybně stojí, hlasově se vůbec neprojevují, a tak mohou ujít pozornosti i velmi zkušeným pozorovatelům nebo odborníkům.            Julius Klejdus

číhající
číhající
lovící
lovící