Hasiči – muži ohněm zocelení

Foto: Archiv HZS Ústí n. Labem

Hoří, ale kde a co, říká si každý, když vidí blikání světel a slyší kvílivé hlasy sirén hasičských aut. Pak ale vyvstane otázka, zda hasiči nemíří k nějaké autonehodě či jinému neštěstí při kterých dnes nezbytně asistují. Říká se tomu komerční zásah. Dávno jsou pryč doby, kdy hudebně melodická čistá kvarta hasičských trumpet naléhavě ohlašovala ono známé, hoří, hoří. Je jisté, že vozy spěchají tam, kde jejich osádky musí zasahovat. Je to všude, kde jde o život, zdraví, ale také majetek, ekologii a hospodářské ztráty. Přes všechny tyto skutečnosti však hlavním posláním hasičů zůstává boj proti požárům. Lidský faktor je činitel, který nese největší podíl na počtu zahoření a požárů. A jaké mívají požáry následky, není potřeba příliš zdůrazňovat. Požáry poškozují a zničí prakticky vše, pokud jim v tom není včas zabráněno. Nejtěžší ztráty a škody však působí v přírodě. Požáry poškozují les nevyčíslitelným způsobem. Nejen, že lehne popelem vše, co stojí v cestě přímým plamenům, ale zahyne vše v oblasti požáru. Drobní ptáci, hlodavci, hmyz, obojživelníci i plazi. Pohled na spálený les je žalostný.

Ohořelá torza stromů a keřů. Popel a prach na zemi. Černá hrůza. „Nejnáročnější jsou požáry na těžko přístupných místech“. Pak přichází ke slovu lezecká a slaňovací technika se svými smyčkami, lany, úvazy a postroji. Představte si, že jen stříkačka váží kolem 200kg a přepravují ji čtyři muži. Připočítejte další techniku a pomůcky a lehce si představíte náročnost takového zásahu“. Jsou však případy, kdy dojde k zahoření v místě tak nepřístupném, že na pomoc přichází letecká hasičská služba. Jejím úkolem bývá udržet požár tak říkajíc pod kontrolou do příchodu pozemních jednotek. Zde pak podle vyhodnocení a naléhavosti, může být požádáno o podporu dobrovolných hasičských sborů. Lesní požáry jsou nevypočitatelné. Dochází při nich k prohořívání pod zemí. Na jednom místě oheň uhasíte a on proskočí podzemním prohoříváním o několik metrů dál. Je proto nutné vodou ošetřit větší oblast, než je samotná plocha požáru. Navíc podzemní doutnání váže i po delší dobu jednotky v terénu.

Pro představu. V roce 1976 na lokalitě Maxičky u Děčína vypukl požár, který zničil 320 ha lesa. Jak obrovský požár to byl, dokládají i čísla, která říkají, že kromě desítek profesionálních hasičů, požár likvidovalo také na dva tisíce dobrovolníků. Následky řádění „červeného kohouta“ jsou na místě patrné ještě dnes po tolika letech. Pravdou je, že obnova lesa po přestálém požáru je zdlouhavá a náročná. Navíc již nikdy nevrátí lesu původní podobu.

Foto: Archiv HZS Ústí n. Labem
Foto: Archiv HZS Ústí n. Labem

Výzvou k opatrnosti nechť je apel na návštěvníky lesních prostor a jejich odpovědné chování, při technickém pálení zbytků při jarních lesních pracích. Anebo letní rekreační pobyty v lese, pro všechny návštěvníky. Na podzim pak pro hub milovné hledače. Ti všichni podle statistik nesou vinu, za 99 % zahoření. Nejsou dodržována základní pravidla o požární ochraně, která např. říkají, že není dovoleno rozdělávání ohňů blíže než 50m od okraje lesa. A co kuřáci? Zamyslete se sami.

Foto: Archiv HZS Ústí n. Labem
Text: Radek Tomášek