Moje myšice (Apodemus)

Myšice – rod hlodavců z čeledi myšovitých

Myšice

 

7

Díky pochopení vedení Lesnické školy ve Šluknově  okres Děčín mi bylo umožněno provádět zoologický průzkum jejich arboreta v Kunraticích. Přitom mne zaujal větrací otvor v boudě na nářadí. Položil jsem do něj několik lískových oříšků.  Následující den již na místě nebyly, pokus jsem tedy několikrát zopakoval.

Přitom jsem si všiml, že oříšky mizí během noci. Večer jsem tedy upevnil na stativ baterku obalenou červeným papírem, usedl k blízkému stromu a nedočkavě čekal na „zlodějíčka“. Až za úplné tmy se mihl v otvoru jeden stín a jeden oříšek zmizel. Více se rozeznat nedalo. Po několik večerů jsem začal tajemného hosta zvykat na přímé světlo baterky, která byla  umisťována blíž a blíž. Posléze jsem začal v otvoru rozeznávat hlavičku myšice. Bylo to překvapivě milé zjištění, neboť pozorování těchto tvorečků ve volné přírodě je více než obtížné. Usoudil jsem, že nastal čas vhodný pro  fotografování.

Přibližně dva metry od otvoru jsem umístil na stativ fotoaparát s teleobjektivem a výkonným bleskem. Ten je nutný, světelné ztráty ve volném prostoru jsou totiž velmi značné. Nyní jsem do otvoru vložil několik oříšků, zaostřil na ně a zaclonil objektiv. Když se zešeřilo, natáhl jsem ke stromu kabelovou spoušť a vše zapnul. Usedl jsem a čekal, jak bude myšice reagovat na změny v okolí. Po zmizení několika oříšků jsem stiskl spoušť. Ve světle blesku jsem viděl myšici odskočit, ani oříšek nevzala. Její reakce byla blesková. Další oříšky mohla myšice v klidu odnést a nakrmit se. Pak byly přidány další oříšky. Při dalším záblesku se sice zvířátko opět uleklo, ale oříšek si vzalo. Tak postupně zmizely všechny oříšky. Vše jsem tedy opatrně sbalil a odešel. Takto probíhalo několik dní. Nyní již bylo možné fotografovat nepřetržitě. Místo oříšků jsem začal myšicím dávat po jednom žaludy a tím je učil chodit na jedno místo. Po naexponování několika filmů jsem obden chodil myšice krmit a občas spustil blesk. Po týdnu jsem měl možnost vyhodnotit nafotografované diapozitivy a vybrat ty vydařené. Výsledek mě uspokojil a já přitom objevil, že mezi myšicemi je rozdíl ve zbarvení.

Usoudil jsem, že „loupí“ celá rodinka. Protože byla polovina listopadu a s fotografováním venku se nedalo počítat, nanosil jsem si do boudy listí z dubů rostoucích poblíž. Ty jsem rozprostřel poblíž otvoru a rozložil na ně hromádku žaludů. Když si myšice na změnu zvykly, přišla na řadu opět baterka. V jejím světle jsem sledoval kudy myšice chodí k potravě. Myšice si na osvětlenou boudu i na mou přítomnost zvykly, ale nepozbyly opatrnosti. Při sebemenším neopatrném pohybu okamžitě odskočily do úkrytu.

Pomocí větviček jsem si tedy vyznačit koridor, kterým nejčastěji chodily.Bylo to z pravé strany, zleva jen zcela výjimečně. Uspokojen přípravou jsem přistoupil k dalšímu fotografování a očekával slušný výsledek. Opět byl instalován stativ, fotoaparát a blesk. Zaostřil jsem na vymezený prostor a několika pokusnými záblesky zkontroloval přesnost zaostření.

6       5        4         3

 

Nastala další fáze fotografování. Zvířátka byla již na světlo navyklá a já sám jsem seděl na opačné straně boudy a spouštěl aparát pomocí dlouhé spouště. V těchto chvílích se automatické převíjení filmu moderního fotoaparátu projevilo jako neocenitelné. Myšice nebyly rušeny neustálým natahováním aparátu. Teď již stačilo čekat na opětovné nabití blesku, což bylo otázkou sekund. Přesto i takto krátké intervaly byly příčinou mnoha ztracených snímků. Mnoho snímků také pokazily myšice svou hbitostí. Jejich pohyb nedokázal zastavit ani tisícinový záblesk. Myšky si chodily pro potravu asi do 23 hodin. Po tomto čase se již neobjevily. Zajímavé bylo, že zpočátku jako první vždy chodila dospělá myšice. Po krátké době se teprve osmělovaly ostatní. Předložil jsem myšicím houbu. O tu neprojevily zájem. Také jsem se pokoušel o snímky z různých míst, odkud vylézaly. Podařilo se mi také několik snímků z bezprostřední blízkosti  objektivem 100 mm. A právě těch si cením nejvíce. S prací jsem byl spokojen a tak jsem mohl myšice ponechat svému osudu. Stejně napadl sníh a kalendář ukazoval polovinu prosince. Měl jsem dobrý pocit, že díky mně měly dostatek krmení pro dlouhé zimní dny, kdy je nedostatek potravy. Tyto myšky jsou totiž aktivní celý rok a kdoví zda se s nimi na jaře opět setkám. Trochu nostalgické vzpomínky na čtvrt roku v jejich přítomnosti budou navždy nezapomenutelným zážitkem. Potěšilo by mne, kdyby se snímky líbily i vám čtenářům.

2         8[1]1

Myšice (Apodemus) – rod hlodavců z čeledi myšovitých.

Je známo 7 druhů, v České republice žijí 4 druhy

na březích vod myšice temnopásá (Apodemus agrarius)

v lesích myšice lesní (Apodemus fl avicollis)

na polích myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) a myšice malooká (Apodemus microps).