Orchideje královny naší přírody.

Kruštík modrofialový -datail květu
Kruštík modrofialový
Kruštík modrofialový
Střevičník pantoflíček
Střevičník pantoflíček

V České republice je udáváno kolem 70 druhů a poddruhů z čeledi vstavačovitých – orchidejí. Přesné číslo záleží na taxonomickém pojetí (jsou-li stálejší odchylky hodnoceny pouze na úrovni variety či formy, nebo již na úrovni poddruhu či druhu). Čtyři druhy dnes již patří v České republice mezi vyhynulé: Toříček jednohlízný (Herminium monorchis), prstnatec Russowův (Dactylorhiza curvifolia), pětiprstka vonná (Gymnadenia odoratissima) a vstavač štěničný (Orchis coriophora).

Většina našich vstavačů je celý svůj život nebo alespoň jeho část závislá na spojení s houbovými vlákny, kterými přijímají z půdy výživné látky. Bez tohoto soužití jejich semena v přírodě neklíčí. Proto je, na rozdíl od tropických druhů, pěstování i přesazování našich orchidejí velmi problematické. Jsou to konkurenčně velmi slabé druhy, které jsou vázané na původní přírodní biotopy, jako jsou lesy, lemy, louky, pastviny a mokřady. Vyhledávají ale i mechanicky narušené biotopy druhotné – lomy, pískovny či okraje cest.

Hlavinka horská
Hlavinka horská
Rudohlávek jehlancovitý
Rudohlávek jehlancovitý
Prstnatec bezový
Prstnatec bezový

Pro svou citlivost ke hnojení, kyselým dešťům i způsobu údržby luk, pastvin a mokřadů jsou dobrými ukazateli kvality prostředí. Zatímco se některé druhy jako vstavač kukačka (Orchis morio) nebo prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) ještě před sto lety vyskytovaly téměř po celém území naší republiky, najdeme je nyní jen v žalostných zbytcích. Stovky lokalit totiž byly v dobách intenzivního socialistického zemědělství zničeny hnojením, rozoráním, ale i ponecháním ladem. Nyní přežívají většinou jen v chráněných územích. Nejbohatšími oblastmi co do počtu druhů i velikosti jejich populací jsou CHKO Bílé Karpaty a CHKO České středohoří.

Bezlesí

Nejvíce pozornosti je třeba věnovat druhům bezlesí, vyžadujícím trvalou údržbu míst svého výskytu. Více než dvacet druhů orchidejí – zástupci rodu vstavač (Orchis spp.), prstnatec (Dactylorhiza spp.), tořič (Ophrys spp.), pětiprstka (Gymnadenia spp.), vemeník (Platanthera spp.), rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), vemeníček zelenavý (Coeloglossum viride) či hlavinka horská (Traunsteinera globosa) – můžeme nalézt v travinobylinných společenstvech – na loukách, pastvinách, v sadech či ve stepních porostech. Kvetou převážně od konce dubna do konce července. Jejich dlouhodobý výskyt je na většině lokalit podmíněn pravidelným kosením, některým druhům prospívá i extenzívní pastva.

Mokřady

Vstavač osmahlý
Vstavač osmahlý
Vstavač nachový
Vstavač nachový
Prstnatec májový
Prstnatec májový

Deset druhů je vázáno na prameniště, mokřady či rašeliniště. Většinou jde o druhy vlhkých stanovišť dobře zásobených vápníkem, pouze prstnatec Traunsteinerův (Dactylorhiza traunsteineri), měkkyně bažinná (Hammarbya paludosa) a bradáček srdčitý (Listera cordata) jsou vázány na nevápnitá a kyselá rašeliniště. Vzhledem ke zničení mnohých mokřadních biotopů melioracemi a hnojením v minulých desetiletích patří všechny tyto orchideje k velmi vzácným druhům.

Lesy

Nejvíce orchidejí co do počtu druhů najdeme v lesích. Jen u rodu kruštík (Epipactis spp.) je nyní rozlišováno přes deset druhů, i když taxonomická hodnota některých z nich není zatím uspokojivě dořešena. Výraznější květenství mají pouze střevičník pantoflíček (Cypripedium calceolus), hnědnec zvrhlý (Limodorum abortivum) a okrotice (Cephalanthera spp.), ostatní lesní druhy je mnohdy složité objevit pro jejich nenápadné zbarvení. Najdeme mezi nimi i saprofytické rostliny, jež vůbec nemají zelené barvivo chlorofyl a získávají potřebné organické látky pomocí houbových vláken z tlejícího listí a jiných organických zbytků – jsou to hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), korálice trojklanná (Corallorhiza trifida) či sklenobýl bezlistý (Epipogium aphyllum).

Pětiprstka hustokvětá
Pětiprstka hustokvětá
Tořič čmelákovitý
Tořič čmelákovitý

 

Ochrana

Pro svou ohroženost patří většina našich orchidejí mezi chráněné druhy. Znamená to, že je zakázáno jejich trhání, vyrývání i jakékoliv ničení jejich stanovišť. Naopak nutná je uvážlivá péče o místa jejich výskytu.