Sova pálená (Tyto alba)

Mladé sovy

Většina z nás pozná, že má před sebou sovu.  Kolik toho však o ni a jejím životě víme? Přiznejme si, že mnozí z nás skoro nic, a přitom sdílíme společný životní prostor. Sovy obecně jsou velmi zajímaví tvorové. Od jiných dravců je odlišuje několik zvláštností. Maji velmi jemné peří, což jim umožňuje neslyšný let. Zvláštností je rovněž to, že soví vajíčka mají kulatější tvar oproti jiným ptákům, a tím jsou snadno zařaditelná. Jen dobrý znalec určí, kterému konkrétnímu druhu patří. Sovy pálené si k hnízdění vybírají především lidské stavby – kostelní věže, stodoly, seníky a další převážně zemědělské stavby. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že rozrůstající se lidská civilizace by pro tuto sovu neměla byt problémem. Proč tedy sov pálených tolik ubylo? Vždyť v současnosti se odhaduje její počet na území ČR jen na 400-700 párů, což není mnoho.

Sova pálená
Sova pálená

Za odpovědí na tuto otázku  jsme se vypravili na záchrannou stanici pro zraněné živočichy AVES mezi Kladnem a Brandýskem. Věnují se zde jejímu odchovu a navracení do přírody.

Nejprve si odpovězme na otázku, proč sov pálených ubývá. Především jsou to změny v zemědělské krajině. Ubylo rozptýlené zeleně podél cest, vodních toků apod., kde žije cela řada drobných savců, kteří jsou hlavni potravou sovy pálené. Velky vliv má také chemické znečištění životního prostředí, především chemizace v zemědělství. Sovy stojí na vrcholu potravního řetězce, a tak se chemické látky obsažené v kořisti v jejich těle hromadí, což má především za následek snížení plodnosti. Vzhledem k tomu, že u sovy pálené jsou v tuhých zimách vysoké úhyny, je snížení plodnosti velký problém.

Tato sova má, na rozdíl od jiných sov, nedostatečně vyvinutou schopnost hromadit zásobní tuk. Když v tuhé zimě a při vyšší sněhové pokrývce strádá nedostatkem potravy, vznikají jí vážné problémy již po 1-2 týdnech. Počet odchovaných mláďat v posledních letech ovlivňuje i rozšíření kuny skalní do měst a dalších lidských staveb. Tato šelmička často vybírá mláďata sovy pálené hnízdící v lidských stavbách. Také změny na zmíněných stavbách jsou další příčinou úbytku sov.

Dochází totiž k uzavírání vletových otvorů do vhodných objektů a snižuje se tak silně možnost hnízdění. Velké nebezpečí, nejen pro sovy pálené, představuje silniční a železniční doprava. A následky srážek? Poraněné nohy, křídla, otřesy mozku apod. Má-li sova „štěstí“, zůstává jako trvale handicapovaná ve stanici. Jen málokdy se podaří ji vyléčit tak, že se může vrátit k plnohodnotnému životu. Jen stručně se zmíníme ještě o dalších důvodech ohroženi sov. Patři sem další střety (nárazy do oken, drátů el.vedení, plotů), vyrušování na hnízdech, ale také úmyslné zabíjení některými lidmi.

Sova na hnízdě
Sova na hnízdě

Všechny výše uvedené důvody spolu souvisí a nelze je od sebe oddělovat. Statistická čísla dokonce uvádějí úmrtnost sovy pálené v prvním roce života 73 %. Proto vznikl program na záchranu sovy pálené. Do této problematiky nám umožnila nahlédnout návštěva záchranné stanice AVES, kde z handicapovaných sov a sov odchovaných v zajetí sestavily 4 páry.

Postavení jejich uší je nestejné. Mají jedno ucho vyš než druhé, dokáží proto zvuk analyzovat jak ve svislé, tak vodorovné úrovni. Neomylně tak zjistí polohu kořisti i v naprosté tmě, což z nich činí velice úspěšné lovce. Svou kořist pak uchvacuji při naprosto neslyšném letu.

Odstaveným mláďatům umistěným v rozletové volieře se předkládají živé myši. Přirozený instinkt sovam napoví, co s nimi. Vypouštění probíhá v pečlivě vybraných lokalitách, aby zde vytvořily nové páry.

Obnovení početního stavu sovy pálené je dlouhodobá práce a jeho výsledek je těžko odhadnutelný.

Každý by si však měl uvědomit, že sova palená do naší přírody patří a je i pro člověka velmi užitečná. Proto by byla nenahraditelná ztráta, kdyby se nepodařilo tuto krásnou sovičku zachránit.