Zlato v Čechách

Zlato v křemenu

text: Radek Tomášek, foto: Národní muzeum

Dle řecké mytologie měl král Midas jedno přání: “Ať se vše, čeho se dotknu, promění ve zlato.“ Když bůh Dionýsos jeho přání vyplnil, nadšeně plnil král své truhlice zlatem. Po té usedl k bohatě prostřenému stolu a začal jíst. Ve chvíli, kdy si vylomil zub o chléb, který se jeho dotykem proměnil ve zlato, jej nadšení opustilo. Teprve tehdy král pochopil, že nejen z lesklého kovu se skládá bohatství země a svého přání upřímně litoval. Bohu Dionýsovi se krále zželelo, poslal ho tedy k řece, aby se v jejích vodách omyl. Ten tak učinil.  A od těch dob se prý zlato objevuje právě v blízkosti řek… Poohlédněme se po něm  i u nás. Jak vypadá nejstarší historie po současnost a co o zlatu v Čechách víme?

Historie dokládá, že zlato na území Čech je známo již z doby asi 4000 let  př.n.l, dále pak z doby bronzové (období tzv.lužické kultury) a z období tzv. knovízské kultury (9.-8. století př.n.l.). Cílený rozvoj produkce zlata však představuje až období keltského osídlení. V 5.-1. století př.n.l. se Keltská rýžoviště nacházela na rozsáhlém jihočeském území. Dále se předpokládají Keltská rýžoviště ve středních Čechách , Českomoravské vrchovině a ve Slezsku. Byli to také Keltové, kteří jako první razili ze zlata mince tzv.“duhovky“. K úpadku došlo vlivem pronikání germánských kmenů na přelomu tisíciletí. Příchod Slovanů v 5.-6. století n.l. přinesl skutečný rozmach, jehož vyústěním byl vznik dvou prvních státních útvarů. V 9.století to byla Velkomoravská říše zasahující na část Slovenska a Uher. Po jejím rozpadu za vlády knížete Boleslava v letech 935-972  pak český stát v 10. století rozšířený na celé Slezsko a  jižní Polsko. Je dobře známo, že v letech 1253-1278 vládnoucí král Přemysl Otakar II byl zván „králem železným a zlatým“nikoli neprávem. Jeho vzestup byl úzce spjat s těžbou zlata. České zlato hrálo významnou úlohu v hospodářském rozmachu a zvyšujícím se politickém vlivu v Evropě. Zlato bylo mincovním kovem a prostředkem zahraničního obchodu. Dokladem bohatství českého státu pak bylo zahájení ražby zlatých dukátů jako první země střední Evropy v r. 1325.
Stabilní přísun mincovního kovu v průběhu 13.-14. století umožnil přechod od naturálního směnečného obchodu k trvalému systému peněžnímu. Garance stability ekonomiky českého státu vedla k rychlému zakládání měst jako středisek obchodní a řemeslnické sféry.

Pro porovnání r. 1235 bylo v českých zemích jen 20 měst avšak do r. 1305 bylo založeno 120 nových. Hospodářský rozmach a politický vliv pak vyústil r. 1212  Zlatou bulou sicilskou  v definitivní uznání nezávislosti a suverenity  českého království s vládnoucím  Přemyslem Otakarem I.   Historické prameny uvádějí v polovině 14. století v Čechách na 25 zvláště výnosných zlatorudných oblastí. Je však doloženo, že na přelomu 13. a 14. století jsou rýžoviska prakticky vyčerpána a tím je dán přechod na hlubinnou těžbu.

Jako nejznámější a největší zlatorudná ložiska lze uvézt Jílové, Knín, Krásné Hory, Kašperské Hory, Šumavu, Slavkovský les, Krkonoše, Pootaví, Povltaví, povodí Volyňky, Včavu, Zlaté Hory, Bruntál, Opavu také Český Krumlov, Písek, Moravský Benešov a další.

 A jak je to s výnosem zlata? Jeho těžba procházela značnými výkyvy zejména ve dvacátém století. Přesto jeho produkce o celkové výši cca 9500kg pomohla k posílení rezerv Československé republiky a vedla ke garanci její měny. Roku 1923 byly vyraženy tzv. Svatováclavské  dukáty ze zlata dolu Roudný. V r.1928 z téhož zlata byly vyraženy dvou a čtyřdukátové mince tzv. Svatoprokopské dukáty a v témže roce dvě pamětní medaile k mileniu úmrtí knížete Václava. Lze říci, že s ohledem na celosvětovou produkci zlata zejména v posledních staletích se český příspěvek jeví jako nepříliš významný. Česká těžba 12.-13.století však  představovala  významný podíl  na světové produkci a stala se tak významným prostředkem  jeho hospodářské a politické stability, zejména v raném údobí budování státu. Množství zlata získaného rýžováním se odhaduje na 56 tun. Hlubinná těžba přinesla asi 39 tun. Prostým součtem dojdeme k celkové sumě 95 tun. I když byla tradice české produkce zlata zatím přerušena, z ekonomických důvodů lze předpokládat, že díky průzkumu může éra těžby zlata ještě úspěšně nastat. Odhaduje se totiž, že hlubiny země ukrývají více než dvojnásobek množství historického výtěžku. Ať tedy budoucí české  zlato slouží prospěchu národa, jemuž po právu náleží.